Kineziologie – jak jsem se konečně naučila Abecedu

Kineziologie abeceda

Kineziologie je skvělý propracovaný systém, který nám pomáhá s mnoha oblastmi v našem životě. Jedna celá jeho kapitola je věnována zlepšení našich schopností učení a obsahuje velice efektivní korekce, které pomohou s případnými bloky ohledně čtení, psaní a nebo například počtů. Byli byste možná překvapeni, co vše během našeho ranného dětství  nebo během života našich rodičů a jejich předků může způsobit naše pozdější obtíže při studiu. Bývají to velice zajímavé příběhy. A to nejlepší na nich je, že je dokážeme přepsat k našemu prospěchu.

Ráda bych se s Vámi podělila o svůj vlastní osobní příběh.  Týká se mé dlouholeté neschopnosti udržet v hlavě Abecedu. Ano! Čtete správně! Běžně je Abeceda něco, co máme všichni zaryto pod kůží. Jedna z těch věcí, co se přeci nezapomíná. Stejně jako plavání nebo jízda na kole. Odjakživa mám velice dobrou paměť. Neměla jsem nikdy problém obsáhnout při studiu větší množství informací a následně si je vybavit. Zkoušky z práva, sociálního zabezpečení nebo nutnost znát veškeré myslitelné latinské názvy pro předmět anatomie to vše šlo vždy hladce. Ale Abecedu mi celý život zastíralo jakési temné kouzlo. Můj mozek ji zkrátka nechtěl přijmout. Nijak jsem to neřešila. Když je Vám přes třicet, nikde Abecedu předříkávat nemusíte. A éra mobilních zařízení vyřadila stránky telefonních seznamu brzy ze hry.

Velice jsem tedy pobavila sebe i své kolegy, když jsem se během studia Kineziologie přihlásila na otázku paní lektorky, zda je přítomen někdo, kdo má problémy s Abecedou. Procházeli jsme právě několikadenním blokem s názvem „Zlepši uvědomění učení“. Museli jsme se plně soustředit na poměrně velký obsah nových informací, ovšem užívali jsme u toho i spoustu zábavy. To ovšem nebylo ještě nic proti tomu, když jsem byla vyzvána, abych tedy zkusila říci onu zakletou Abecedu nahlas. Atmosféra ve skupině byla podporující a přátelská a tak jsem bez zaváhání…tedy alespoň na začátku…..bez zaváhání spustila…..“A B C D E Ě F….“. Někteří si decentně odkašlali. Zkus to znovu, vyzvala mě lektorka. Zkoušela jsem říkat Abecedu ještě několikrát, ovšem skončilo to slzami smíchu. Všichni včetně mě se smáli té absurdní situaci, jak inteligentní sebevědomá žena není schopna dát dohromady správně „pár písmen“, jejichž pořadí zná v od útlého věku většina národa. Ve skupině byla přítomna i velice sympatická dáma, vystudovaná doktorka medicíny pocházející z učitelské rodiny, která doslova fyzicky trpěla, když jsem se pokoušela vecpat navíc do Abecedy i písmeno E s háčkem, zatímco Č a Ď jsem opakovaně míjela jako krajinu. A to nemluvím o písmenech dalších.

Když bylo jasné, že to opravdu nedám dohromady, šlo se na samotný kineziologický odblok. Má DNA nás komunikací přes svalový test navedla do genetické linie mého otce. Čtyři generace zpět jsem se v čase ocitla v roli malé dívenky, která se s tatínkem učí právě onu abecedu. Ale ouha, nejde jí to  okamžitě bez chyb, tatínek sám abecedu řádně neumí, nedokáže ji tedy správně naučit a tak se zlobí. Zlobí se tak moc že dochází i na fyzické trestání a dívka se v šoku a stresu uzavírá do sebe a na písmena a jejich správné pořadí vzniká v jejím mozku blok, který se posléze nese skrze genetickou informaci rodinou a projevuje se právě u mě. Nejprve bylo třeba toto propojení si uvědomit. Celou dobu měla lektorka ruce na mé hlavě, čímž mi dávala energetickou podporu a zároveň pomáhala propojení předního a zadního mozku při práci. Když byly odkryty ony nepříjemné okolnosti samotného vzniku mého bloku, přistoupily jsme společně k tzv. přepsání příběhu. Náš mozek je jedinečný a nerozlišuje, co je tzv. skutečné a co nikoli. Naše paměťové a prožitkové záznamy tedy můžeme cíleně přehrávat a korigovat. Nastavila jsem si tedy pod vedením naší zkušené učitelky celou situaci znovu tak, jak bych byla chtěla, aby harmonicky a v klidu probíhala. Dokud jsem byla posunuta v čase, sdělila mi lektorka znovu celé a správné znění Abecedy. Pak jsme se spolu vracely zpět do přítomného okamžiku a zatímco já si držela v mozku vizi přepsané situace a pocit klidu, lektorka pohybovala mými pažemi a pohybem svalů tak ovlivňovala zapsání proběhlé korekce v mém mozku. Bylo však třeba ještě další podpory a tak jsme vytestovaly, která písmena mi činila před tím největší obtíže. Ty jsem následně opakovaně psala předepsaným způsobem a to jak celým tělem do volného prostoru, tak následně v menších a menších velikostech, až jsem písmena psala jen prstem do svých dlaní a to vždy postupně oběma rukama. Také jsem dle pokynů této konkrétní korekce psala ona písmena postupně na papír a nakonec si měla představit, jak ona písmena někdo píše na tabuli. Jednotlivá cvičení jsem dle pokynů paní lektorky a nadšeného povzbuzování celé skupiny, jak si jistě umíte představit, musela provádět velice pečlivě a naplno. Ovšem výsledek stál za to.

Po skončení všech doporučených kroků korekce na úpravu Abecedy jsem byla vyzvána, abych tedy konečně Abecedu přednesla znovu. Celou a ve správném znění. Nikdo mi ji už znova neřekl. Přiznávám první vteřinu dvě jsem byla trochu nervózní. Mí sympatičtí kolegové mi totiž doslova viseli na rtech. Bylo by slyšet spadnou špendlík. Ale světe div se! Vyslovit celou abecedu mi náhle nečinilo žádný problém. Odříkala jsem ji bezchybně jako když bičem práská a poté ještě několikrát. Sklidila jsem za to mohutný potlesk a vlnu radosti, jako bych právě dostala Nobelovu cenu. Také jsem se tak cítila. Nemusím Vám říkat, že jsem byla skutečně nadšená, jak efektivně Kineziologie funguje. A od té doby jsem se o tom přesvědčila již mnohokrát. Já sama i moji přátelé a klienti. Abecedu od té doby zkrátka umím. Konečně ji mám ve stejné kategorii, jako plavání a jízdu na kole.

Využití možností kineziologie Vám ze srdce doporučuji.

Ramona.

Sdílet
Tweet about this on TwitterShare on FacebookEmail this to someone
Příspěvek byl publikován v rubrice Články a jeho autorem je Ramona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.