Drazí, rozhodla jsem se s vámi sdílet i některé své osobní zážitky z mého prolínání s duchovním světem. Tento záznam popisuje mé prožitky z doby, kdy jsem na základě duchovního vyššího vedení podporovala mého syna Ondřeje zde ve fyzické realitě z duchovní úrovně. V té době (přistoupíme li na chvíli na lineární vnímání času) ve svém lidském těle mnoho nekomunikoval v lidské řeči a adaptace na zdejší fyzické podmínky v inkarnaci mu činila obtíže. Vměstnat tak ohromné Vědomí do jednoho lidského tělíčka během první inkarnace zde na planetě bylo a je náročné a byla to zkouška i pro nás rodiče zde na zemi. Vstoupila jsem v té době do kontaktu s jeho vyšším JÁ, které se představilo jako Abraham. Celý text je vysoko vibrační. Působí i na druhé čtenáře, pracuje na úrovni duše, můžete tam nalézt cosi pro sebe a možná i na nevědomé úrovni. Jen čtěte srdcem. Více není potřeba.

V Praze srpen 2014.

Když jsem tedy po půlnoci obrátila své soustředění na svou Akášu pro setkání s partnerem duše, byla jsem velice unavena, obtížně se mi soustředilo, seděla jsem na posteli v ložnici sama a měla dojem, že mě vše ruší…praskání v topení, mé vlastní rozběhlé myšlenky…přesto jsem do Akáši vstoupila…i když jak víme, jsem v ní jednou částí stále..chvíli jsem měla obtíže se zorientovat v prostoru, má pozornost byla roztříštěna. Partner byl velice jemný a v přístupu ohleduplný a něžný…vnímal mou únavu…jediné co jsem byla schopná stále vnímat byla jeho tvář a oči….ale ani teď vám nejsem schopna sdělit,  jakou mají přesně barvu. Ocitla jsem se v sále, kde jsem měla svou dračí svatbu….nahoře se zdá strop a zároveň tam není, volně tam prostupují mraky a sluneční svit a svit jiných planet. Já ale nějak nebyla ničeho moc schopná. Vnímala jsem, že rychle upadám do transu, nevím zda to bylo mou únavou či to byl záměr mého partnera, jak mě občerstvit, vím ale, že jindy se mi to nestává. Usadila jsem se v sále na jedno lůžko a on chvíli jen seděl u mě, hladil mě po tváři a celou svou bytostí mi předával energii…nejvíce však pohledem svých očí. Příliš jsme „nemluvili“, jen oba vnímali, jak je zcela přirozené být takto spolu. Po nějaké chvíli jsem vstala, stáli jsme oba spolu asi uprostřed toho dlouhého sálu, když vzadu velkými dveřmi vešel….či spíše se začal plynule přibližovat Abraham….to se slovy nedá popsat….spíše jako bych vnímala sloup jemně pohyblivé vířící zlaté energie o vysokých kmitočtech. Chvílemi v tomto sloupu probleskovala vysoká zlatá postava….velice mocná a vznešená bytost…bylo pro mne zajímavé ho vnímat takto, když zároveň je zde na Zemi mým synem v tom malém roztomilém dětském tělíčku.

Zdáli jsme se všichni tři stejně vysocí….v prostředku sálu se seshora náhle objevil silný sloup oslnivě bílého světla. Záře prostoupila mě, mého partnera a když se Abraham ocitl těsně u nás, nechal vystoupit obrysy zlaté postavy a všichni tři jsme se uchopili za ruce a i vnitřně se propojili v tomto světelném sloupu. Bylo to jako bychom si na nějaké úrovni mezi sebou vzájemně předávali energii, informace a lásku. Pak světlo zmizelo a my se postavili proti dveřím, kterými Abraham vplul k nám. V řadě vedle sebe, náš vesmírný syn uprostřed, začali jsme do prostoru před námi promítat obrazy. Jevilo se to jako hologram, když to mám přiblížit lidskému vnímání, jen barvy byly živější a jasnější. Na obrazech byl Ondrášek veselý a samostatný……využívající zcela přirozeně toaletu…..no bylo tedy velice vtipné v tomto vznešeném prostoru najednou „řešit“ něco takového…….snažila jsem se do toho promítnout, jak je svobodný, volný, jak jeho tělo může lépe dýchat a vnímat, když není olepeno plínami. Jak vnímá procesy svého těla a jednoduše je rozpoznává….vypadá to, jak mi to šlo snadno, ovšem toto vše se odehrálo v lidském lineárním vnímání času snad ve dvou třech pěti minutách, nebyla jsem schopna vnímat čas i díky tomu, že jsem upadala do transu…a do toho všeho mi zároveň běžely myšlenky na spoustu jiných prozaických věcí a slyšela jsem partnerův hlas, jak mi něžně telepaticky šeptá, že tohle není zapotřebí, že Ondrášek u toho zároveň nahoře ve svém pokoji spát nemusí, že se nemusím takto unavovat. V Akáše jsem poté vědomím zůstala a z transu upadla rovnou do spánku. Pro lidské tělo je to přirozený stav, že nachází-li se v transu a nevystoupí z něj do vědomé roviny, pak plynule dříve či později se dostaví ozdravný spánek………..

S láskou pro vaše další poznání a inspiraci Ramona Siringlen.

FB/Cesta s Ramonou

Čtení z Akášických záznamů na dálku, kineziologická poradna, osobní konzultace a meditace na míru – pozitivní změny ve vašem podvědomí pro šťastnou tvorbu vašeho života.

Článek je možno libovolně šířit, avšak prosím v nezměněné podobě, s uvedením autora a s aktivním odkazem na webové stránky http://www.cestasramonou.cz. Děkuji.