Naše podvědomí, vnitřní svět a naše duchovní podstata mě nepřestávají ohromovat a inspirovat. Je to nikdy nekončící krásná cesta, když obrátíme svou pozornost sami k sobě. Dnes jsem spatřila krásnou fotografii měsíce na noční obloze. Měsíc byl vždy symbolem všeho odvráceného, ukrytého, představoval naši skrytou část. Hloubku do které se můžeme ponořit. A tak ke mě přišla báseň…

Bosou nohou vnímat něžnost mraků
porozumět tajné řeči znaků
v dešti schované
tvá cesta vede k bráně
tam na měsíční stráně…
je světlo poznané
Ty znáš jej ve své duši
vše uvnitř Tebe tuší
kde poklad ukrytý
to za měsíční branou
provázen bílou vránou
je obraz vyrytý
tam podoba tvá pravá
zvenku nepoznaná
hledí Ti do očí……..