Prožitek cholery v hluboké minulosti působil panický strach ze zvracení v současném životě.

Mladá žena a maminka dvou malých dětí se na mě obrátila s prosbou o pomoc, protože již byla značně vyčerpaná. Sužoval ji strach a téměř ochromující panika již jen z představy, že by snad některé z jejích dětí mělo zvracet. Situace se zhoršovala a ona se již téměř nevyspala, protože noci trávila s uchem doslova nalepeným na dětské chůvičce a při sebemenším zašustění peřinky a mírném zakašlání se děsila toho, co považovala za svou noční můru.

Navíc si vyčítala, že není dobrá matka, protože ve chvíli, kdy by měla své dítko držet a pomoci mu, volila raději následný úklid a prvotní pomoc nechala na manželovi. Sama se velice rychle dostávala do stavu, kdy ji polil ledový pot, třásla se, plakala a i jinak se nemohla ovládnout. Bylo to pro ni velice frustrující, v období zimních viróz a kašle se již nervovala předem a díky stresu téměř nejedla.

Bylo mi jasné, že ve skutečnosti bude za strachem ze zvracení něco zcela jiného a zvracení samotné je pouhým spouštěčem. Během konzultace jsem ji pozorně vyslechla a poté začala klást doplňující otázky. Ukázalo se, že problém nastává především tehdy, když klientka netuší, čím je zvracení způsobeno. Pokud byla například během svých studií svědkem nevolnosti přátel způsobené alkoholem, byla daleko více v klidu. Jistě z této „podívané“ nikdo nejásá, ale pokud nemusela aktivně pomáhat, situaci řešit a navíc znala příčinu, bylo to jiné. Přesto si od dětství přesně pamatovala, kdy a kde koho viděla se rozloučit s obsahem svého žaludku. Zdálo se, že její pozornost je na to upřena a samozřejmě jak časem úzkost narůstala, tuto zkušenost si díky zákonu přitažlivosti i do života sama přitahovala. Děsila se, že uvidí někoho zvracet například i v televizi. Zhoršení nastalo na mateřské s dvěma malými dětmi, kdy si plně uvědomila rozsah svého zdánlivě iracionálního strachu. Ona sama zvyklá mít své záležitosti maximálně pod kontrolou se náhle nemohla ovládnout.

Můj předpoklad ohledně strachu, když nezná příčinu, mi sama potvrdila. Uvědomila si, že dokud starší syn nezačal chodit do školky a byl jen doma, byla daleko více v klidu. Před tím zvracel jen dvakrát a pokaždé si byla jista, že se „jen“ přejedl o svátcích a během návštěvy. Při zvědomování se více než projevila její obava z možných infekcí a bakterií. A za tím vším….se skrýval strach mnohem hlubší….strach ze smrti.

Vedena svou schopností vhledu jsem se otázala, jak by reagovala na průjem. S tím nebyla u druhého člověka nikdy konfrontována a děti měly stolici v pořádku. Přesto odvětila, že bv to vlastně byl asi také velký problém. Nikdy dříve o tom neuvažovala.

Začaly jsme tedy s testováním. Inteligence DNA a paměť těla nás vedly v linii její duše až do 11. století, kdy na území Evropy celá její vesnice vymřela na obávanou Choleru. Jí samotné tehdy nejdříve zemřely před očima její dvě děti a následně onemocněla sama. Při těžkém průběhu onemocnění dochází k dehydrataci velice rychle (během několika hodin) – choleru takto jednoduše poznáme, protože při žádné jiné infekci nedochází k výrazné dehydrataci takto rychle. Pro choleru je typický náhlý začátek s průjmy a opakovaným zvracením. Traumatický odchod milovaných osob a následně její vlastní smrt tak způsobily paniku a hysterii, kdykoli byla konfrontována s těmito příznaky, aniž znala jejich přesnou příčinu.

Při samotném mentálním přepisu se jí nedařilo se do všeho vcítit tak snadno jako jiným lidem a to přesto, že se opravdu snažila. Vnímala jsem, že má silné obranné mechanismy, aby se nemusela znovu do té bolesti ponořit. Takto si ostatně počíná v celém svém současném životě. Mnoho potlačených emocí, odstup a předstíraný chlad aby se vyhnula případnému citovém zranění. Bylo třeba postupovat citlivě a nevzbudit v ní obavy, že to musí proběhnout tak či onak. Nakonec byla schopna formou abstraktních alegorických představ celou záležitost pojmout a přednastavit v samém začátku jejího vzniku.

Když jsme testovaly, zda je účinek po sezení okamžitý, dostala se nám informace, že zde bude celá záležitost ještě dosedat a usazovat se a to přibližně do jednoho měsíce. Bylo jednoznačné, že to byl velice bolestný a silný program a je třeba čas. Při samotném odbloku klientka ani neprojevila hlubší emoce, nebylo to zkrátka hned možné. Trochu se bála, zda celou věc nebrzdí a bude to fungovat.Odpověď dostala hned druhý den, když se jí manžel otázal, co se na sezení vlastně dělo. Když měla mluvit o dětech, které zemřely na choleru, nebyla schopna pro slzy mluvit. Emoce vyšly na povrch a ona proplakala část dne. Ujistila jsem ji, že to je žádoucí a velice očistné a to zejména v jejím případě.

Tři týdny po našem sezení, mě velice potěšila její zpětná vazba. Synek přinesl ze školky zřejmě nějakou virózu. Většinu noci zvracel a toto mi dáma napsala.

Kineziologie zabrala! Synek v noci náhle začal zvracet a já byla schopná asistovat, vylívat kbelík a syna u něj přidržovat, když opět zvracel. Byla jsem schopna fungovat, neklepala jsem se, nepotila, neměla jsem zimnici a ani nebrečela. Na začátku jsem se sice lekla, ale pak jsem to už brala, jak to šlo, že to tak prostě má být a že je pro tělo dobré, když to jde rychlou cestou ven, než třeba strávit celý den s průjmem na toaletě. Zkrátka věcný přístup. Samozřejmě nikdo nejásá, když dítě zvrací, ale bez paniky.

Naše těla jsou jedinečnou databankou informací a my nemusíme být vězni programů a starých strachů, které nám mohou brát naši svobodu a schopnost se nezávisle jednat. Tato žena se svým aktivním přístupem zbavila veliké zátěže, která by jí bránila v osobní pohodě i klidné péči o její nejbližší. Je skvělé jaké možnosti máme!

Ramona Siringlen

FB/Cesta s Ramonou

Čtení z Akášických záznamů na dálku, kineziologická poradna, osobní konzultace a meditace na míru – pozitivní změny ve vašem podvědomí pro šťastnou tvorbu vašeho života.

Článek je možno libovolně šířit, avšak prosím v nezměněné podobě, s uvedením autora a s aktivním odkazem na webové stránky http://www.cestasramonou.cz. Děkuji.