Ráda bych s vámi sdílela své zážitky z jedinečného a silného místa zde v Čechách, které je známo jako Kounovské řady. Toto místo si mě zavolalo prostřednictvím nádherné práce a poslání mé sestry z hvězdného kruhu a přítelkyně Denisy Celesty, která je jedním z průvodců na řadách. Kounovské řady mě povolaly skrze mé druidství, které je stále živé v mých duchovních strukturách s ohledem na některé mé inkarnace, ale především mě přitáhla ohromná kosmická síla, která se zde setkává s prastarými vrstvami Matky Země. Toto místo je silným multidimenzionálním  portálem a když vstoupíte na jeho území, ocitáte se v bezčasí, kde i ticho zní jinak.

V létě jsem si s radostí poslechla na Svobodném Vysílači velmi otevřené a na lidské úrovni srdečné povídání Denisy Celesty o její cestě k tomu být na řadách průvodcem. Věděla jsem ihned na úrovni duše, že tuto cestu s ní projdu také. Každý kdo kráčí pozorně po stezce svého života již ví, že mnohé si řídí duše a Vesmír a to i správné načasování. Polovina září byla ta správná doba, běžely u mě před tím zbytky různých očistných procesů a bylo též ze shora zařízeno, abych „náhodou“ potkala i lidi v mém životě zásadní, které jsem neviděla velice dlouho. Až poté bylo možné jít na řady.

Celesta žasla, že jí bylo doporučeno duchovním vedením vhodné odění, ale i mě bylo sděleno, že by bylo nejvhodnější zvolit pokud možno kombinaci fialovo modré. Vnitřním zrakem jsem viděla i trochu tóny tyrkysové, ale nepřikládala jsem tomu v tu chvíli důležitost. Ráno jsem všude po domě hledala své holinky,  ale zkrátka nikde nebyly. Nechápala jsem to a rychle přemýšlela, co si obuji, abych v lese na cestách neklouzala. Vlastně nemám žádné sportovní boty v pravém smyslu. Chytla jsem tedy své jediné látkové kecky, značkové „konversky“ s hvězdami na kotníku (jak příznačné) a ano…..samozřejmě tyrkysové. Došlo mi to, až když jsem se viděla v zrcadle. Přesně podle instrukcí!

Navigace mě chtěla vést přes centrum Prahy, ale já jsem z těch, co se obvykle s tou chytrou paní hádají a jedou si po svém, aby to ona musela přepočítat. Věděla jsem, že rozhodně pojedu přes městečko Slané. Tam žili mí praprarodiče, kteří oba odešli, když mi bylo patnáct let. Prožila jsem tam šťastné chvíle. Cesta na Kounovské řady byla pro mě symbolickým návratem a znovuprožitím mého dětství. Žasla jsem nad krásou babího léta a procházela během řízení auta časem tam i zpět, jak se vynořovaly různé obrazy. Poprosila jsem v duchu svou babičku Milenu, aby mě z druhé strany závoje na řadách podpořila, protože ona byla a je duše skřítkového typu, velmi spojená s jistou částí energií, která má na řadách silné zastoupení.

V Kounově již čekala Celesta, krásná a důstojná se svou mocnou průvodcovskou holí. V nádherných špercích vypadala jako elfka a bylo velmi nezvyklé ji spatřit v blyštivých stříbrných šatech, jelikož jindy volí spíše nenápadné pohodlí. Překvapilo mě, že její hůl na mě mluví. Ahoj, řekla mi vesele a pak beze slov dodala něco jako…to koukáš co? Tohle celé bude asi ještě velká legrace, pomyslela jsem si a byla ráda, že jsem se oblékla tak teple, jak Celesta doporučovala. Při stoupání do kopce za vesnici jsme minuly celkem tři díla vědomého umělce sochaře pana Václava Kroba a bylo mi sděleno, že při tvorbě se na něj napojily bytosti Kounovských řad a sochy tak byly v nádherném souladu s místem. První vítal anděl s rozevřenými křídly, druhé dílo znázorňovalo Matku s miminkem v náručí bez jakýchkoli náboženských atributů a u vchodu do lesa čekal keltský odkaz se vzkazem:“Hledej sám sebe.“ Čím více jsme se blížily k samým řadám, tím více se prohlubovala vibrace ticha a jakési zvláštní hloubky prostoru. Buky a duby tvořily mocný lesní háj. Celesta vstoupila jako první. Jemně jsem se uklonila bytosti Strážci řad a pak jsem již vstoupila do procesu, který byl z počátku rychlejší, než jsem čekala. Celesta kráčela důstojně svižným krokem a když minula první velký vstupní kámen, jen zvedla svou štíhlou ruku a gestem naznačila, že tady se dotýkat nebudu a aniž se na mě otočila, kráčela dál. Později mi došlo, že tento kámen je hodně propojen se samotným Strážcem a vyžaduje dotyk příchozího většinou jen tehdy, když je třeba vyladit záměr té osoby a nebo je zde nějaká energie pochybnosti. Během několika vteřin jsem načetla, jak celý proces funguje a pochopila, že u každého označeného kamene nemusím setrvávat a ihned něco načítat, protože to není v procesu samotném účelem a ani by na to nebyl čas. Mnoha lidem by do toho začal příliš mluvit mozek, sdělili mi mí průvodci, což mi přišlo vtipné, protože toto často říkám lidem, kteří přijdou ke mně na sezení. Jak šla Celesta přede mnou, viděla jsem vnitřním zrakem, jak neomylně vnímá jednotlivé kameny a bytosti řad, vždy bez zaváhání lehce ťukla koncem své hole na ten kámen, kterého jsem se měla dotknout. Žertovaly jsme spolu, že jí bytosti doslova ženou dopředu vždy k dalšímu kameni a že článek nazveme „Jak Celesta s Ramonou běžely na řadách“ Nic nebylo náhodné. Volaly si mě konkrétní kameny v přesném pořadí, které nemuselo být vždy postupné. Je to kosmický tanec, šeptali mi do uší dávní Druidi napříč časem. Je důležitá každá informace v každém kameni a tvůj dotek, který způsobí aktivaci, ale je důležitý i tvůj pohyb zde, odkud kráčíš a kam. Vytváříš svými kroky na zemi jedinečný obrazec vesmírného souhvězdí. Tvého souhvězdí! A každý příchozí na řadách má souhvězdí jiné. Velká část procesu v danou chvíli probíhá mimo vědomou mysl a souvislosti se začnou vynořovat postupně a v pravou chvíli. Také mi bylo v průběhu dotýkání se kamenů sděleno, že jako Druidka mám informace o řadách předat dále a podpořit Celestinu skvělou práci zde. To jsem ostatně měla v úmyslu již před samým vstupem a bylo mi to tedy potvrzeno a dostala jsem od řad požehnání. Mou lidskou část překvapilo, kolik kamenů a řad se zde vlastně nachází. V řadě, kterou Celesta nazvala skřítkovskou jsem jasně pocítila přítomnost své babičky. Byla zde energie hravosti a lásky. Víly a skřítkové mi láskyplně připomínali, že při všem co konám zde na Zemi a pro Vesmír, nesmím zapomínat hodně odpočívat a hrát si. Že to je mnohem důležitější, než bych myslela. Celestina hůl také neomylně označila všechny kameny, kde byla prohlubeň a v ní voda. Přišlo mi, že tyto kameny jsou svatyně. Byla jsem vedena, abych v každé této vodě smočila prsty a potřela si jimi čelo. Svěcená voda, slyšela jsem jasně. Byla jsem na řadách jako doma. Vše plynulo přirozeně a v souladu. Nemusely jsme v průběhu s Celestou mnoho mluvit. Na povídání došlo až po skončení, které vlastně žádným koncem nebylo, protože návštěva řad, jejich projití a dotknutí se označených kamenů je jen jednou částí celého procesu, který je tak trochu mimo prostor a čas. I Celesta mi potvrdila, že mnoho důležitých informací ohledně každé cesty k ní přichází až později a je to tak v pořádku. Tyto informace, je-li k tomu navedena, pak zapíše do článku a ten sám o sobě je transformačním textem a platnou součástí celého procesu.

Je-li vaše duše oslovena, pak jste voláni na Kounovské řady též. Nemusíte okamžitě spěchat. Vše se poskládá, jak je třeba. Načasování, počasí a možná i vaše oblečení na ten den. S láskou doporučuji Celestiny služby. Je to bytost velice vnímavá a respektující celý proces, bytosti řad i vás. A patří k lidem, kteří byli k tomuto povoláni. Samo místo a dávná moudrost napojená na kosmické sféry rozhoduje o tom, kdo zde může druhé bytosti provádět. Zde není místo pro pýchu a hru na moc. Místo samo si vše řídí v souladu s Matkou Zemí a Vesmírem.

S láskou prožila a zaznamenala Ramona Siringlen.

Čtení z Akášických záznamů na dálku, kineziologická poradna, osobní konzultace a meditace na míru – pozitivní změny ve vašem podvědomí pro šťastnou tvorbu vašeho života.

Článek je možno libovolně šířit, avšak prosím v nezměněné podobě, s uvedením autora a s aktivním odkazem na webové stránky http://www.cestasramonou.cz. Děkuji.