Ráda bych se s Vámi podělila o zážitek z roku 2011, jelikož poselství vody je stále aktuální.

Jsem zvyklá vnímat přírodu a komunikovat s bytostmi živlů, …..v některých mých životech to bylo takřka mým denním chlebem. Již delší dobu jsem cítila, že je pro mne aktuální voda. Věděla jsem o tom, vnímala to, nebylo to ostatně poprvé, ale znáte to…. malý synek, pořád něco jiného..věděly jsem o sobě voda a já. Pak jsem ale dostala pozvání na výstavu, měla jsem hlídání a tak si říkám dobrá dobrá opravdu už za bytostmi vody půjdu. Ale jak to bývá, už to že jsem se rozhodla, spustilo „komunikaci“, už doma dopoledne ve sprše. Voda mne obtékala a mě přicházely myšlenky. Jak je voda v současné době důležitá, jak nyní v období pokračující transformace a zvyšujících se nároků na emoce lidí, kdy se děje mnoho věcí v rámci čištění, má právě i voda tu neuvěřitelnou schopnost dokonale očišťovat a to nejen naše těla, ale především a právě naše emoce, naše strachy a jaká je to škoda, že mnoho lidí si toto neuvědomuje.Sled obrazů a pocitů byl rychlý a vše vyvrcholilo, když jsem se později odpoledne od Národního divadla blížila ke Střeleckému ostrovu. Měla jsem naplánováno jít právě tam, ti z vás kdo vědí o Geomantii, znají práci Marka Pogačnika či Jana Tajboše asi ví, že právě na konci Střeleckého ostrova, naproti Karlovu mostu je umístěn kosmogram určený vodním bytostem. (Po rekonstrukci ostrova ho tam už bohužel nenajdete) Je to velice silné místo, stojíte tam na úrovni hladiny, obklopeni vodou z obou stran a když chcete naslouchat, dějí se věci…

Kráčím tedy po mostě a náhle slyším hrozný hluk. Alespoň tak se mi to zdálo, byla to hlasitá muzika a linula se právě z ostrova. V první chvíli jsem pocítila lehké rozladění, tak já si jdu povídat s vodními živly a tam je takový jarmark…..ale hned jsem si uvědomila pošetilost takového uvažování, konec konců, nic není náhoda. Byl to tzv. Fish festival, ano ano, název byl takto v angličtině, hluk, spousta rybářů v řadě na pramicích lovící tam před tím vysypané pstruhy, z boku nově vystavený přívoz, hlučná hudba, stánky s občerstvením, zabrané místo tam, kde jsem my lidé jen na návštěvě. Scházela jsem po schodech a vodní dévy mi šeptaly:…tak to vidíš, myslíš, že nás tu někdo vnímá?…že se nás někdo alespoň ze slušnosti zeptal, abychom takovéto akci požehnaly? Kdepak.

Cítila jsem smutek vodních bytostí nad tím, jak jsme se my lidé v průběhu času odstřihli od elementárních bytostí. Pak se ale dostavil hřejivý pocit, když jsem si uvědomila, jak v současné době i všechny živly jsou ve službách vyššího vesmírného plánu a tedy mají s námi lidmi mnohem větší trpělivost, než kdy dříve. Touží s námi komunikovat, nejsou tak přísní. A tak si dévy povzdychly:…no ale lepší, když je to takhle, než kdyby se lidé v blízkosti vody nepohybovali. Podívej – ukázaly na rybáře v loďkách. Ti se tu jen baví, soutěží, kdo vyloví více ryb, ale zatímco tu sedí, voda omývá jejich emoce, myšlenky, přináší jim vnitřní vhled, ať již vědomě či nevědomě. Třeba si uvědomí něco důležitého, najdou řešení něčeho, co je dlouho trápilo a to jim přinese mír. Každý jeden člověk je důležitý, čím více bytostí projasní svá těla a to nejen ta hmotná, tím více se uleví celé planetě. na každém z nás záleží, jsme jeden celek, tak jako i z jiných částí vesmíru se zájmem sledují dění na naší Matce Zemi, neboť to má dopad i na ně.

Lidé by měli vědět, že v současné době je pro ně více než prospěšné, když budou  alespoň nějaké své volné chvíle trávit u vody či přímo ve vodě. Když nás poprosí o zklidnění a očištění, můžeme jim pomoci, řekly mi bytosti vody. Sděl toto prosím dalším lidem. Nastal čas komunikace, všichni bychom měli spolu pracovat na očištění a dosažení větší harmonie. Vy potřebujete nás a my zase vás.

V ten okamžik jsem se cítila propojena s každou kapkou vody na celé planetě. Cítila jsem sílu oceánů a mocné místo, které se tam někde v hlubinách vod znovu otevírá. Bylo krásné najednou s určitostí vědět, že všechny přírodní síly na planetě jsou vědomou součástí procesu transformace a také ony udělaly již výrazný posun.

Když jsem pomalu procházela ostrovem zpět ke schodům, cítila jsem na sobě pohledy lidí. Něco na mě bylo jinak a oni nevěděli co.

Voda na mne mluvila i na mostě a po cestě podél Vltavy k Rudolfinu, ale to jsou informace z jiného, velmi osobního příběhu.

Milí přátelé, mysleme prosím na vodu, věnujme jí pozornost, když jsme v její blízkosti, nebojme se jí poprosit o pomoc, ona nás vyslyší. Čekají nás ještě mnohé náročné zkoušky, ale důležité je si zachovat čistotu, světlo a lásku. Nejsme sami, i když to tak někdy vypadá.

Dodržujme také pitný režim, to nám pomáhá se ještě více naladit a vnímat. Nejsou zde žádné limity, jen ty, co si sami dáme.

Voda nás zahrne porozuměním a něhou, aniž bychom ztratili na své energii a síle. Vodní bytosti nám nabízí přátelství.

Bylo by toho mnohem více, co napsat, ale takhle to myslím stačí. Každý už bude vědět. Kdo má být osloven, stane se tak.

S přáním všeho dobrého.

Kateřina Ramona