Beltain – dovolit si zářit jasným světlem

portrét Ramony

BELTAIN – DOVOLIT SI  ZÁŘIT JASNÝM SVĚTLEM

Beltain – svátek jasných ohňů, plodnosti a vyhánění dobytka na pastviny. Svátek lásky, milování, života.

Źít, doopravdy žít znamená svobodně si umožnit vyzařovat své světlo.

To se neodvíjí od nutnosti ho někde veřejně ukazovat, vystupovat, nebo se přesvědčovat, že mé světlo a jedinečnou esenci druzí vidí. Každý nemá v cestě osudu vyzařovat na veřejné scéně. Hlavně musíme své světlo a esenci vnímat a svobodně tvořivě vyzařovat a naplňovat my sami. Někdy nám v tom ještě brání stará zranění, bolesti, pocity odmítnutí, zrady, nedostatečného ohodnocení. Protipólem Beltainu je ono často připomínané pálení čarodějnic, mnoho z nás ho máme v hlubokém podvědomí a na záznamech duše a v buněčné paměti spojené s vyvržením, pohaněním, pomluvou, kritikou, odmítnutím, strachem z neznámého, posměchem a utrpením. Proč? Protože jsme si někde napříč časem dovolili svobodně dýchat, projevit sami sebe, ukázat své světlo…..vědomě i nevědomě nebo jsme se stali obětí intrik, pomluv, zneužití a zrady. V tomto čase se zde v Evropě, kde nyní žijeme, utrpení na hranici obávat nemusíme, avšak v kolektivním vědomí se s proměnami celospolečenského paradigmatu a navyšováním kosmických energií směřujících k Zemi a navyšování světla obecně uvolňuje nyní opět mnoho stínů a zranění v našich jemně hmotných tělech. Jedno z nejčastějších kořenových traumat je trauma z odmítnutí. Celý příspěvek

Z Akášických vhledů – píseň těla

píseň těla

PÍSEŇ FYZICKÝCH I ÉTERICKÝCH TĚL. 

Děkuji milé dámě za svolení sdílení části Akášického vhledu s velmi zajímavými informacemi, které mohou být podporou mnohým dalším při otevírání vědomí.

Tato drahá duše má předpoklady mnohé rozvinou do mnohem větší jemnosti a vlastně konání v jemnějších vrstvách než té nejryzejší fyzické bude hlavním tématem dnešní naší odpovědi. Píseň těla chce být vyslyšena. Pokud se jedná o menstruační bolesti její dcery, doporučujeme jí zaměřit se na uvolňování bolestí a napětí z celého ženského rodu právě formou vědomého dýchání a tónování do konkrétních partií těla. Celý příspěvek

Sdělení milovaným k přelomu reality 2020.

 

světelná mřížka kolem planety

Sdělení milovaným.

Milovaní, přicházíme k vám v úctě a respektu s naší energetickou podporou a sdělením v období, které jste dosud mnozí z vás napříč zkušeností vaší duše nikdy neprožili, tedy alespoň ne na této planetě. V čem je to tentokrát jiné? Ukončuje se mnohaletý cyklus, ale rozdíl je v energiích, kterými jste z Vesmíru a zdroje zaplavováni. Zdá se tak obtížné rozlišit, co odkud vzešlo, co je takzvaně špatné a co dobré, kde je začátek toho všeho, co nyní obrací vaši realitu vzhůru nohama. Celý příspěvek

Strážci Akáši – kódy vašeho fyzického vzhledu

Kódy vašeho fyzického vzhledu.

Milovaní, okolnosti vašeho vstupu do žití zde ve hmotné realitě jsou skutečně mnohovrstevnaté a stejně je tomu tak i pokud se jedná o vaši vědomou volbu příštího fyzického vzhledu. Nejedná se jen o to, zvolit si takové tělo, které mě maximálně podpoří v mém plánu duše pro daný život. Není to pouze o tom, že například duše, která se chystá prožít život veřejně známé inspirátorky a modelky, si zvolí takové fyzické působení, které bude v daném místě a čase považováno většinou lidí za krásné a přitažlivé. Není to zdaleka jen o fyzickém naplnění splněných předpokladů pro to, čemu se duše hodlá ve hmotné zkušenosti věnovat. Celý příspěvek

Jedno zamyšlení o ženské kráse.

ženská krása

No já vím, říkala jsem, že se na to koukat nebudu, ale nakonec jsem ten depresivní seriál shlédla. Řeč je o zahraniční sérii Příběh služebnice na motivy stejnojmenné knihy od Margaret Atwood. Nechci nyní rozebírat nosné téma seriálu, ale poněkud jinou linku pozornosti, která mě zaujala. Na zahraničních internetových diskuzích se velice často objevoval názor, že série je velice vydařená a že prý je jen škoda, že hlavní hrdinka není více sympatická. Ovšem sympatická zde prosím rozumějte hezká. Atraktivní…. líbivá na pohled.

To mě přivedlo k zamyšlení na téma ženské krásy a krásy lidské bytosti obecně. Mně se naopak herecká představitelka hlavní postavy líbila velice. Byla lidská, proměnlivá, v některých záběrech skoro nádherná, způsobem, který módní časopisy považují za žádoucí. Jindy ve tváři tvrdá, nos jako skobu, koutky svěšené dolů. Časté detailní záběry její tváře nesly velké nároky na herectví, výraz očí, boj s emocemi, které v příběhu není bezpečno projevit.

Krása herečky i hlavní postavy je právě v té nekonečné škále poloh mimiky, prožívaných citů, sdělení skrze výraz očí, zadržený dech či naopak snaha dýchat zhluboka a klidně, když se to žádá. Příběh vás strhne, fandíte té ženě, která se v nelidských podmínkách snaží přežít a zůstat i nadále člověkem. Zachovat si alespoň vnitřní svět, nepodlehnout.  V té vnitřní vášni a touze žít, uniknout z diktatury či cokoli jiného je zkrátka nádherná a je vám jedno, jestli má boky užší či širší, zda je dost jemná a rysy její tváře fotogenické. Je krásná ve své ryzosti a opravdovosti.

Co je to vlastně krása? Pro každého to může být něco jiného a záleží, z které vrstvy se nahlíží. Také záleží, kdo se dívá, či spíše by se mi chtělo říct, vnímá. Není to o poměru kostí a barvě očí. Není to o dokonalé hladkosti pleti. Je to o záři vaší osobní substance. Je to magie vaší duše, která rozhoduje o vaší kráse. Je to o tom, zda vás život těší a díváte se okolo s nadšením a touhou objevovat. Je to i o schopnosti nebrat se tak vážně.

Když mi bylo dvacet, tak jsem uprostřed zkouškového období potřebovala zaskočit ke kamarádce na přezkoušení. Byla tenkrát šílená zima asi mínus patnáct, já nastydlá a oteklá. Odřený nos jako bambuli. Narvala jsem na sebe dvě čepice a hrozivou beztvarou lyžařskou bundu. Žádná stylová kombinézka ala Andrea Verešová ve Špindlerově Mlýně! A takto vyšňořena jsem prosím šla hrdě do ulic. Tehdy jsem definitivně pochopila, že už jsem dospělá. Vypadala jsem opravdu „moc pěkně“ a bylo mi to jedno. Já jen potřebovala být v teple. O mé hodnotě a pravé kráse to nic nevypovídalo.

Neexistují žádné ty pravé tabulky, kde vyhodnotíte, zda právě ta či ona osoba splňuje podmínky krásy. Krása se neměří výškou, váhou, věkem či množstvím správných doplňků. Krása je život sám. Nádherně to jednou vyjádřili Akášičtí mistři ve sdělení ženám, které přišly z různých důvodů o své ženské orgány a cítily se kvůli tomu jako ženy neúplné.

Ženu nečiní ženou stav jejího těla, to zda má všechny orgány, které takzvaně reprezentují ženství. Ženu ženou dělá její srdce a naladění její duše. Oči plné lásky, jimiž se dívá na svět. Něha pohlazení jejích rukou. Úsměv, kterým učiní svět vřelejším místem.

ženská krása

Krása ženy je ve vějířcích vrásek kolem očí, jež vyzrazují ty tisíce úsměvů, kterými za svůj život obdařila své milované i náhodné kolemjdoucí. Krása ženy je v hravosti a nadšení, s jakým nosí velké visací náušnice po milované babičce. A nevadí, že na to třeba není dost vysoká. Krása ženy je v lehkosti chodit s vlasy obarvenými do zelena. Jasně že přirozená krása je nejvíc, ale jí se to třeba tak zrovna líbí a plní si přechodně svůj sen z dětství být mořská panna. A je to právě její radost ze splněného snu, která dá její kráse rozkvést. Krása ženy je v tom, jak se s rovnou páteří vznosně nese ulicí i přesto, že je vyšší než většina lidí okolo. Proč by se měla hrbit? Krása ženy je v slasti s jakou mhouří oči, když čichá k voňavému šálku kávy. Krása ženy je ale především v síle jejího srdce.

Jen vy samy drahé ženy rozhodujete o své kráse. Do jaké míry si ji dovolíte ukázat a prožívat. Vy samy jste ta krása!

 

S láskou a díky za všechny nádherné ženy v mém životě.

Ramona Siringlen.

FB/Cesta s Ramonou

Čtení z Akášických záznamů na dálku, kineziologická poradna, osobní konzultace, transformační sezení a meditace na míru – pozitivní změny ve vašem podvědomí pro šťastnou tvorbu vašeho života.

Článek je možno libovolně šířit, avšak prosím v nezměněné podobě, s uvedením autora a s aktivním odkazem na webové stránky http://www.cestasramonou.cz. Děkuji.